Ringelmannův efekt

"Zvýšení počtu účastníků ve skupině snižuje průměrný osobní podíl na práci celé skupiny".

Poprvé toto popsal francouzský profesor zemědělského inženýrství Maximilien Ringelmann (1861-1931) v roce 1913.

Podle Ringelmanna skupinová výkonnost nepřevýší polovinu součtu výkonnosti jejich členů, tj. členové skupiny mají menší motivaci a vynakládají méně úsilí při plnění společné činnosti, než při plnění osobních úkolů.

Ringelmann testoval zvedání nákladu ve skupině a u jednotlivců.

Zjistil, že pokud výkonnost jednoho jedince je 100%, pak:

• Dva jedinci spolu zvednou váhu, která není dvojnásobek, ale je 93% souhrnné váhy, zvednuté dvěma samostatně pracujícími jednotlivci,
• Výkonnost skupiny tří osob je 85%,
• Výkonnost skupiny osmi osob je 49%.

Proto Ringelmann píše:

"Pour L´emploi de l'homme, comme d'ailleurs des animaux de trait, le meilleure utilisation est réaliseé quand le moteur travaille seul: dés qu´on accouple deux ou plusieurs moteurs sur la meme résistance, le travail utilisé de chacun d´eux, avec le meme fatigue, diminue par duite de manque de simultanéité de leurs efforts…"

Překlad:

"Při využití jedinců nebo tažných zvířat lze nejlepšího výsledku dosáhnout, pokud úsilí vynakládá jedna osoba: při využití dvou a více osob o stejném výkonu každý jednotlivec vynakládá úsilí, klesající úměrně jeho únavě, což snižuje výsledek o ztrátu koordinace společného úsilí…"

Poznamenáme, že Frederick Taylor popsal tento jev ještě v roce 1886 a dokonce zakázal pracovní skupiny s počtem větším než 4 osoby.

Po extrapolaci výsledků pozorování, Ringelmann stanovil pro určení průměrného osobního podílu účastníků pro skupiny různé velikosti tento empirický vzorec:

• C = 100 – 7 x (K-1),

Je zjevné, že vzorec je spíše názorný, než přesný, například pro skupiny se 16 a více účastníky je výsledek záporný. Dokonce za předpokladu, že záporný podíl na společném výsledku je přidaná práce, pravděpodobně tato kvantitativní zákonitost není použitelná, navíc ztrátu koordinace nelze popsat lineárně.

Přesto obecně myšlenka autora je zcela zřejmá.

Redakční poznámka, 18. listopadu 2013